Účty za spotřebu elektřiny a plynu se neustále zvyšují. Zájem o obnovitelné energie tak každoročně roste. Jedním z těchto obnovitelných a k přírodě šetrných zdrojů je také sluneční záření. Sluneční kolektory, které energii slunce kumulují a využívají ji dále k ohřevu vody, tak na střechách českých rodinných domů můžeme vidět stále častěji. Na jakém principu tyto kolektory vlastně fungují?

Solární systémy jsou v celosvětovém měřítku prvkem poměrně novodobým. Poprvé byly použity v polovině 70. let v souvislosti se světovou ropnou krizí, která vedla k dramatickému nárůstu cen energií. Do České republiky se první solární kolektory dostaly na počátku 90. let. Odborníci se shodují na tom, že správný výběr solárního kolektoru včetně dalších komponentů systému dokáže pokrýt minimálně polovinu celoroční energetické spotřeby pro ohřev užitkové vody průměrně velkého rodinného domu a přibližně 30-40% nákladů na topení. Kolektory se velmi účelně využijí především na jaře a na podzim, kdy bohatě vystačí k vytopení rodinného domu.

Zjednodušeně lze říci, že solární kolektor je zařízení, které pohlcuje sluneční záření a přeměňuje ho na teplo. Teplo se zachycuje pod skleněným krytem v tzv. absorbéru, který se dále ohřívá a předává tepelnou energii teplonosnému médiu – tím může být voda, vzduch či olej, které proudí v absorbéru nejčastěji v měděných trubkách uspořádaných v různých meandrech či buňkách. Absorbéry jsou vyrobeny většinou z mědi či hliníku. Meď je sice dražší než hliník, ale zato lépe vede teplo a nepodléhá tak rychle korozi. Absorbci tepla v kolektoru zvyšuje i tzv. selektivní nátěr, který snižuje tepelné úniky a zároveň je trvanlivější než běžná černá barva. Celá soustava by nefungovala bez kvalitní tepelné izolace, která musí spolehlivě odolat vysokým teplotám a zároveň nesmí přijímat vlhkost.

Podle média, které se užívá k přenosu tepla, rozlišujeme tři základní typy solárních kolektorů: kapalinové, vzduchové a fotovoltaické. Největší uplatnění mají kapalinové kolektory, které se používají na ohřev teplé vody nejen v rodinném domku, ale stále častěji také na ohřev vody v zahradních bazénech. 

Pokud se pro pořízení solární soustavy rozhodnete, je nejlepším řešením poradit se s odborníkem a ujasnit si, k čemu všemu budete chtít solární energii využívat - zda k přitápění, ohřevu teplé vody či rovněž k ohřevu vody v bazénu. Dalším důležitým krokem je propočítat finanční návratnost celého projektu. Zde je důležité zmínit, že pokud se rozhodnete pro využití solární energie, můžete počítat s jistou finanční podporou státu, který tyto „zelené“ energetické zdroje částečně dotuje. Na solární systémy pro ohřev vody poskytuje tak můžete získat dotaci pokrývající až 50 % investičních nákladů, nejvýše však 50 000 Kč.  Pokud je systém zařízen i pro přitápění, je výše příspěvku maximálně 60 000 Kč.

Velkou pozornost je třeba věnovat umístění solárního kolektoru, které může velmi účinně zajistit úspěšnou finanční návratnost projetku. Kolektor by měl být orientován na jih, případně mírně na západ, aby mohl využít energii zapadajícího slunce. Nejefektivnější je, když sluneční záření dopadá na kolektor kolmo. Většina kolektorů umožňuje regulaci sklonu, jelikož úhel slunečních paprsků se v průběhu roku mění. Důležité je také chránit kolektor před větrem, aby se zařízení zbytečně neochlazovalo. Samozřejmostí by pak měl být dobrý přístup k solárnímu panelu pro pravidelnou kontrolu a údržbu. Počítejte také s tím, že projekt bude schvalovat stavební úřad a udělovat stavební povolení. Návrh i montáž celého solárního zařízení je proto nezbytné vždy svěřit odborné firmě.